Technické a preferenční
- Preferovaná jazyková verze ?
Ulita
Dokumentární portrét básnířky Karly Erbové zachycující poslední uměleckou etapu jejího života v garsonce na pražském sídlišti.
Štěpán Havlín
Dokumentární portrét básnířky Karly Erbové je zpovědí tvůrčí osobnosti, která i přes mnoho životních zvratů zůstává věrná svým ideálům a morálním hodnotám. Jsme svědky posledního roku autorčina života, kdy se i ve svých devadesáti letech nadále věnuje veřejnému vystupování a především aktivní práci na svém díle. Prostřednictvím dopisů, které Erbová psala své kamarádce, film přináší intimní, často sebeironicky odlehčenou výpověď o stáří, samotě a vztazích s blízkými, ale i nezdolné víře v poezii. Film Ulita přibližuje nejen zlomové body jejího života, je také sociologickou sondou do života nejstarší generace.
Karla Erbová
(30. dubna 1933 Plzeň – 19. března 2024 Praha)
byla česká básnířka a spisovatelka. Její literární kariéra začíná
už v roce 1947, kdy vyšla tiskem její první báseň, od té doby
příležitostně přispívala do řady novin a časopisů. Byla
zakládající členkou plzeňské literární skupiny Červen 63. V
roce 1966 jí vyšla prvotina Neklid (pod tehdejším jménem
Karla Papežová). Po politických prověrkách ztratila na více
než 20 let možnost knižně publikovat. Do oficiální literatury se
mohla vrátit až po roce 1989, od té doby jí vyšlo přes 30
básnických sbírek a několik próz. Ve spolupráci s výtvarníky
byly její básně vydány také v podobě bibliofilií. Svými texty
přispěla do řady sborníků a almanachů. Poezie Karly Erbové
byla přeložena do němčiny, polštiny, lužické srbštiny,
francouzštiny, bulharštiny, esperanta a italštiny. Její dílo bylo
oceněno řadou cen a vyznamenání.
Autor filmu, Štěpán Havlín, má zkušenosti z filmové branže, jak z pozice za kamerou, tak i před kamerou. Objevil se např. v epizodní roli v seriálu Doktorka Kellerová anebo ve snímku Václava Marhoula Nabarvené ptáče. Jeho intenzivní zájem o film začal už na základní škole, kde rozpracoval dlouhodobý časosběrný dokument o nevšedním nymburském bezdomovci, později uvedený pod názvem Sladký domove. Za tento snímek získal ocenění na festivalu Pražský filmový kufr. V letech 2020–2024 studoval na Střední průmyslové škole sdělovací techniky v Praze, obor Filmová a televizní tvorba. Studium absolvoval dokumentárním filmem Kód Z33, který se zabývá tematikou potratů a jejich vnímáním ve společnosti. Společně s Vojtěchem Kemennym založil v roce 2024 tvůrčí skupinu Memoria artis, která se zaměřuje na produkci hraných a dokumentárních filmů.
